Současná ekonomická a sociální situace ve Francii bezesporu přispívá k růstu protestů proti současnému systému, ke zvýšenému vlivu populistů a protievropským náladám v této zemi. Mezi nejvýznamnější problémy můžeme počítat deindustrializaci, nezaměstnanost, nedostatečnou tvorbu pracovních míst. Málo uspokojivá je zejména situace mladých lidí a lidí s nízkým vzděláním. Je pravděpodobné, že za pět let na tom bude Francie lépe, nebo se bude její situace naopak zhoršovat? Co se bude řešit, až opět nastane čas prezidentských voleb?
Podle našeho názoru závisí vše na schopnosti francouzské vlády uspět v následujících oblastech: Za prvé, musí reformovat systém vzdělávání tak, aby se významně snížil počet mladých lidí, kteří nemají dostatečné vzdělání a ani nenavštěvují žádné rekvalifikační kurzy. Za druhé, musí dojít k prudkému zvýšení konkurenceschopnosti Francie vůči zemím, které mají podobnou míru produktové sofistikace jako ona sama. Zvýšení konkurenceschopnosti pak zabrání další deindustrializaci a destrukci kvalitních pracovních míst.
Porovnatelnou ekonomikou je v tomto smyslu Španělsko. Následující obrázek ukazuje, jak se vyvíjejí jednotkové náklady práce v této zemi a ve Francii. Do roku 2007 tyto náklady ve Španělsku rostly, ve Francii naopak klesaly a rozdíl mezi oběma zeměmi se snižoval. Poté ale už Francie nebyla schopna svou nákladovou konkurenceschopnost dále zlepšovat, naopak Španělsku se to daří velmi výrazně:
Obnova konkurenceschopnosti francouzského korporátního sektoru by ale byla velmi obtížná, veřejnost se totiž staví proti jakémukoliv snižování mezd. A pokud by měla být snížena míra zdanění zisků, musela by vláda kvůli snížení daňových výnosů také snížit své výdaje. Jenže není ani zdaleka jasné, ve které oblasti by tak měla učinit. Vysoká míra zdanění firemních zisků ve Francii je patrná z druhého grafu. Ve Francii se daně ze zisků blíží 18 % nominálního produktu, což je výrazně více než v Itálii, Španělsku a zejména v Německu, kde tento poměr dosahuje zhruba 10 %:
Jestliže se má situace ve Francii zlepšit, vláda vedle výše uvedeného musí také výrazně omezit duální povahu trhu práce. Zhruba 75 % pracovních míst je totiž pod silnou ochranou, většina nových pracovních míst se ovšem tvoří na základě krátkodobých smluv. Na trhu práce tak existují dvě naprosto odlišné skupiny zaměstnanců, což vytváří řadu problémů. K tomu ve Francii existuje problém s příliš drahou prací u málo sofistikovaných pozic. Zrušení minimální mzdy je ale pravděpodobně mimo diskusi a tudíž má smysl uvažovat pouze o tom, že by u těchto pozic byly zrušeny všechny odvody. Celkově je tedy zřejmé, že všechny nutné změny, které by posunuly Francii do lepší ekonomické a sociální situace, jsou značně složité.
Zdroj: Natixis